prosíme o přečtení tohoto, věřte krátkého úryvku. pomůžete nám tím se s tím vším lépe vypořádat. děkujeme za pomoc, rádi uvítáme zpětnou vazbu (komentář) a přejeme krásné čtení

Tento zprvu zdánlivě krásně vypadající den, výlet začal tím, že jeden nejmenovaný kluk musel jet do nemocnice kvůli naraženému zápěstí. pak se ale vrátil s nějakou fixací, a sranda a zdajíc se krásně vypadající výlet mohli pomalu začít.

následovala večeře, která měla být původně v 18:00, nakonec se to však zpozdilo o půl hodiny, takže jsme ale aspoň měli více času na kérky, které jsme si na pokoji tajně dělali. ( nejsou ale moc vidět 🙁 ) poté jsme trpěli únavný rozhovor o tom, co si máme, tedy, musíme vzít a co je za potřebí, abychom mohli konečně vyjít na stále vypadajíc krásnou cestu.

vyrazili jsme asi kolem 20. hodiny. čelovky svítily, sem tam děti kulhaly, cesta byla kluzká, a i přes to, že jsme se chtěli hromadně několikrát ukončit na několik způsobů a nebo jednoduše – nepokračovat, dorazili jsme na místo, ze kterého jsme se báli, že nás vyhodí. byl tam nějaký agresivní pán, znám pod jménem soused. trochu jsme se báli, tedy především mladší. svítil na nás baterkou z okna. asi nás sledoval. naštěstí se nic nestalo, pravděpodobně díky přítomnosti zdatných a plně nasazených vedoucích.

Láďa, Terka, Ríša

Johny

začali jsme se převlíkat do suchého, když vtom si více než pár dětí, včetně mě, všimlo elektrického ohradníku, bohužel nabitého, ze kterého jsme si hloupou zvědavostí hromadně nabídli. dostal jsem to do kloubu u palce au. zhruba o půlnoci jsme došli tedy na místo, kde jsme se měli vydat do cesty snů pod krásnou noční oblohou, na decentně mokré trávě, na den předem dohodnuté zahradě.

(ct24)

po asi 2,5 hodinách spánku, tedy pro většinu z dětí asi něco málo přes hodinu, jsme se v pul 3 pomalu vzbudili a po náročném balením spacáků vydali na slavnou Sněžku která sice nebyla moc vidět, ale hvězdy nám za to cestu moc zpříjemnily. na chvíli jsme dokázali zapomenout na tu krasu té krásně bahnité, kamenité cesty a únavy, která nás pronásledovala až na samý vrchol Sněžky, kam jsme museli jít po dost nekomfortních kamenných schodech a velkých kamenech. Boleli mě kolena a dokonce tam prý i spadla nějaká menší holčička odřela si ruku, nikomu o tom ale neřekla. těžko říct jestli jich nemlčelo víc, to nevím.

dorazili jsme na vrchol Sněžky asi kolem půl páté, tedy jsme překvapivě stihli i s rezervou východ slunce. už bylo světlo a když se zdálo, že už je po všem, najednou vylezlo oranžový ohnivý sluníčko. prý to většina dětí nepostřehlo, pravděpodobně právě i to Vaše dítě. bylo to rychlý. ale určitě to pro někoho muselo stát za to. alespoň ten moment, kdy jsme nemuseli nikam jít, ale prostě se jen koukat a přemýšlet nad někdy těžkým životem, nebo nad tou zimou, se kterou někdo zřejmě bolestivě bojoval. teprve se ukáže, kdo vyhrál a kdo prohrál. 🙂

nabídněte si pohled na moment chvíle, potom co vyšlo slunce

cestou zpátky jsme se stavili na snídani, která byla fakt dobrá, až na tu paštiku a teplotu, která se pomalu ale rapidně zvyšovala.

a teď už stačilo jen sejít ten dlouhej a nekonečnej kopec dolů po kamenech a kořenech. všichni měli dost po výstupu a sestupu Sněžky a asi s 1 hodinou spánku a teď se navíc ukazovalo, že to ještě není zdaleka vše. po dlouhé, lehce bolestivé a vlastně asi hlavně únavné cestě si jeden nejmenovaný kluk B. řekl, že už nechce. jeho úsměv a snaha o bezpečný sestup, ale zároveň jeho stékající pot po tváři ze zoufalství, nervozity a úzkostí, nikdy nezapomenu. tento hrdina, vzor se malém ukončil a to rovnou dvakrát v podobě šlápnutí do asi metrové a mokré propasti, kde vytékal potůček. až na zvrtnutí kotníku což nebylo nic nového a vlastně díky kterému dokázal vlastně nezahájit svůj možný konec, odření nohy, což také neřekl, jako ta holčička. nic se mu nestalo, ale strach, ve chvíli kdy padal a mohlo to dopadnout více než špatně, mi stálo za to, to zmínit na počest B. a že jsme nemuseli jet, opět, do nemocnice. 😀

pak už jsme jen vyšli kopec, někteří dokonce i vyběhli, a potom skočili do sprchy určitě přesně tak jako klíště na někoho z nás.

zdánlivě krásně vypadající den byl krásný,… ale taky všechno ostatní.

děkujeme všem za přečtení tohoto krátkého úryvku. hezký den, Buchaři B)

OdpovědětPřeposlat