No… a je to tu. Konec tohoto tábora Expedice Krkonoše 2025. toto je posleddní článek ze dne co píšu a sám za sebe musím říct, že jsem si to užil. Sice zde byly momenty, které nebyly nejžádanější nebo nejkomfortnější, ale nebyl by to tábor bez nějakých drobných mínusů. Ale většina se netýče tábora samotného. Spíš často jde o lidi… Jinak opravdu… program, ubytování, jídlo apod. bylo opravdu úžasné. Jsem rád že jsem sem jel a upřímně, už se těším, na příští rok. Za mě osobně je tento tábor jiný od ostatních z pár důvodů. Jedním z nich je, že každý den se alespoň trošku chodí a jelikož jsme v Krkonoších, je to o to víc jiné, než kdybychom chodili někde kolem Prahy. Taky se tento tábor pořádá pokaždé na jiné boudě, což odemkne nové možnosti kam jít a obecně mění program každým rokem. No… abych nemluvil pouze za mě, začnu tímto dnem. Sobotou – našim posledním dnem, co jsme někam šli. Ráno byl budíček, jako každý jiný den. A to v 8 ráno a snídaně také jako každý jiný den – v 8:30. Ke snídani zase byla nějaká malá specialitka – a to byla tvarohová rolka… předpokládám, že většině tábora chutnala, protože zase byla víc jak polovina rolek po chvíli pryč. Zase ke snídani byly rhlíky, housky a vlastně nic nového. Všechno, jako jiné dny co jsem již psal minulý den. Po snídani byla chvilka osobního klidu a doděláváni nebo editace těchto článků pro mě. V 9:50 jsme měli sraz na terase před boudou a přesně v 10 hodin jsme vyrazili. Měli jsme naplánovanou cestu na Dvorský vodopád, což jsou od boudy okruhově cca 4 kilometry. Vyrazili jsme krátce po lehkém dešti, taže nebylo nejteplejší počasí a bylo i vlhko, tudíž to i lehce klouzalo. Nejen tráva ale i třeba v lese kořeny a šutry. Šli jsme od boudy směrem na jih lesem až směrem k Dvorskému potoku. Po cestě, jelikož jsem měli hodně dobrý čas jsme se stavili u Medvědinského vodopádu, kde pár lidí padalo kvůli kluzkosti šutrů. Po cca 10 minutách jsme se vydali dále na cestu kolem Dvorského potoka a po pár metrech přejití odbočky v lese jsme se ocitli na lesní vyšlapané cestě která pomalu vypadala méně a méně jako cesa. Dostali jsme se po chvíli brodění se v bažině a lezení nahoru i dolu dostali k vodopádu, který vypadal jako Dvorský vodopád, ale někteří si mysleli, že to nebylo ono, tak jsme šli hlouběji do lesa až tak, že jsme nevěděli jestli jsme na vyšlapané cestě po zvířatech nebo lidech. Borůvčí, kolem kterého jsme procházeli bylo dost vlhké, tak jsme všichni měli mokré boty i kalhoty. Procházeli jsem dál a dál do lesa až jsme pomalu ztratili i tu vyšlapanou cestu, tak jsme si udělaliu svou a dělali že tam byla. Po chvíli jsme se dostali na louku zespoda k Medvědí boudě. tam jsme si dali lehkou přestávku, udělali fotku všech a šli jsme spátky na Patejdlovku. Po příchodu zpět jsme se převlékli do suchého oblečení a šli na oběd. K obědu jako vždy byla polévka a hlavní jídlo. jako polévka byl vývar s nudlemi a zeleninou a jako hlavní jídlo byla rajská omáčka, cuketa se špagetama. Bylo to výborné, jako každé jiné jídlo zde. Po obědě jsme měli chvílu osobní volno a chvíli pro mě na dodělání těchto článků. Cca v 1 hodinu odpoledne jsme měli zase sraz a tam jsme získali info. Měli jsme si začít balit, dělat tyto články a vybírat fotky do Krkonoše press photo. Po této klidové pauze jsme měli chvíli čas jít do sauny a do výřivky jako část regenerace. V 6 hodin odpoledne byl sraz a byla večeře. K večeři byla vinná klobása s bramborama a omáčkou podle vlastní volby. Upřímně… ne všem to chutnalo, hlavně ta klobása ale mě osobně to chutnalo dost. Bylo to něco jiného, než bych si udělal sám… něco lepšího. Opravdu mi to chutnalo. Po večeři jsme měli zůstat v jídelně, tak jsme zůstali a přišla paní domovní. Paní kuchařka A já nevím co všecno. Chválila si nás oproti jiným hostům a byla za nás ráda že se ani jednou nemusela rozčílit. Poté nám čekla nějaké instrukce k odjezdu a ještě jednu poděkovala. Dostala dárek a pak jednu tábornici čekalo překvapení. Bylo jí dneska 18 let a ona to oslavila zde mezi náma. Dostala koláč a popřáli jsme tak nějak všichni naráz. Poté, co jsme zapli světla jsme si dali všichni ten koláč a dali jsme se do hodnocení Krkonoše press photo. Všichni jsme seděli 3 hodiny v jídelně a hodnotili jsme fotky ostatních z tohoto týdnu. Upřímně… jak naše fotky tak i ostatních byly všechny sice podobné, protože jsme chodili všichni spolu na všechna místa ale každá fotka byla z jiného pohledu. někdo se podíval za sebe, někdo před sebe a někdo taky do stran a vlastně bylo tam nekonečno možností jak vyfotit něco, co všichni mají ale v jiném stylu. Byla to i inspirace alespoň pro mě. Po těch třech hodinách jsme mohli na 20 minut na pokoje a zase jsme měli jít zpátky na vyhodnocení fotek. Vyhodnocení bylo u konce a pak už nás čekala jen tombola. Dostali jsme čísla a vyvolávalo se. Dostávali jsme nějaké věci od DDM, obecně z Krkonoš atd.

No… tak toto byl konec tak nějak všeho za tento tábor. Po tombole se už nic moc nedělo. Už jen spát a předpokládáme že zítra se bude řešit jen odjezd. Já, jako hlavní a zároveň i jediný „spisovatel“ a editor těchto článků musím říct… Bylo to úžasné. Jsem zde poprvé ale rozhodně ne naposled. Seznámil jsem se zde s úžasnýma lidma, dostal jsem se na místa, kam bych se jen tak nedostal a obecně to tu je úžasné, až se mi nechce domů. Fakt jsem si to tu užil a těším se na příští rok. Týme, jestli si toto někdy vůbec přečtete, chci, abyste zavzpomínali na tyto chvilky a taky na to, jak jsme dokázali spolu vycházet když jsme chtěli. Jsem rád že jsem měl zrovna vás v týmu a těším se na vás zas příště. Budete mi chybet. Taky strašně moc musím poděkovat všem vedoucím. Jestli si toto někdy přečtete, budu rád. Moc děkuji naší zdravotnici Terce. Vždy nám dokázala pomoct a poradit, dobře se s ní bavilo když jsme zrovna byli ve vířivce. Ale hlavně dokáže udělat úžasnou masáž ramen. Upřímně, lepší jsem zatím neměl. Pak je zde třeba Honza… Honzo, děkuji ti strašně moc za úžasné naplánování tras, programu a hlavně udrženmí pozitivní energie. Vždy dokážeš povzbudit a dobře se s tebou mluví. Rýšo… ty… ty jsi prostě něco jiného než člověk. opravdu u mě osobně máš šíleně velký obdiv že toto všechno krásně zvládáš a obecně tvoje kondička a orientační schopnosti jsou dvě věci co fakt obdivuju. Nechci nějak urazit ale znám lidi ve tvém věku, co by nedokázali nic takového, jako jsi ty dokázal. Opravdu obdiv. No, a teď tady máme Láďu… Láďo. Znám tě už nějakou tu chvilku ale musím říct, tady máš jinou personalitu než v Praze. Možná to je tím vzduchem, kolektivem nebo nevím čím, ale jedno je jisté. tady si dokážeš lépe srovnat táborníky a dokážeš povzbudit. Ale stále to nemá nic na to, že doteď ani sám nevím, jak jsi mohl najít tuto boudu. Je to tu úžasné, jídla perfektní a jak říkal Rýša, nezávidím ti hledání ubytování na příští rok. Na tuto boudu opravdu nic nemá. Ty trasy a obecně cílové destinace, co jsi našel jsou opravdu… nepopsatelně zajímavé. Cesty bívají plné výhledů a všeho dalšího. Sice občas to je lehce náročné ale vždy to za to stojí. Strašně moc ti děkuji Terko. Strašně moc ti někuji Honzo. Strašně moc ti děkuji Rýšo. Ale hlavně opravdu hluboké díky Láďo. Všichni vedoucí co tu jste to tu děláte takové, jaké to tu je. A to je opravdu dobré. Užil jsem si to tu hlavně díky vám

Toto jsou moje poslední slova jako v této pozici spisovatele a přeji mnoho štěstí všem číst toto se všema těma hrudkama a chybama v textech. Neumím přemýšlet nad tolika věcma. Díky

Šenkyřík Petr