Den druhý počal budíčkem. Budíček byl tentokrát o trošku později než včera po celodenním výletu. Včera byl budík v 7:30 a dnes nás nechali se vyspat o celou půl hodiny víc!! A to pro nás je i dost. Po snídani jsme měli chvíli osobní volno, které mnozí použili pro dospání po včerejším celodenním výletu, ale někteří si šli třeba i ven, nebo i hrát ping pong. Po tomto půlhodinovém osobním volnu jsme měli chvíli na dodělání těchto článků a obecně čas na věnování se těmto stránkám a od 10:30 jsme měli možnost té zasloužené regenerace a welness. ve 12hodin byl výborný oběd a to borůvkové knedlíky. Poté nastal polední klid na hodinu a půl a ve 14 hodin přesně jsme měli sraz na výlet na západ slunce. Odešli jsme sice o trošku později, protože pan Ladislav Lojda si dával asi šálek kávičky nebo ani nevíme co, ale stále jsme na něj počkali. Vyrazili jsme cca ve 14:30. Šli jsme rovnou Medvědí boudy, Davidovy boudy, Kapličky v Sedmidolí, Novopacké Boudy, Moravské Boudy. U Dvořákovy boudy jsme si dali krátkou pauzu na najezení, napití a lehké odpočinutí, po zdolání „lehkého“, ale dlouhého kopce nahoru. Po krátké pauze jsme vyrazili a naše cesta pokračovala dále kolem Chaty Spindler a po lesnaté cestě jsme dorazili na Petrovy Boudy. Tam jsme měli možnost využít WC a chvilku si zase odpočinout. No… a po chvíli jsme se dali zase na cestu dál a dostali jsme se na hranice Česko-Polsko. Po nich jsme chvíli chodili, až jsme dorazili na Dívčí kameny. tam jsme si udělali pár fotek, odpočinuli si a zase jsme šli dál. Czieske Kameny… to je oficiální název těchto kamenů, které jsou přesně na hranici s Polskem. Tam jsme udělali pár fotek a zase pokračovali. Dále jsme prošli kolem Pomníku Richarda Kalmana. Nezníme ho, ale šli jsme kolem jeho pomníku, takže to byl určitě cool člověk :). Prošli jsme kolem Bivakovací chaty Pod Smielczem a čekala nás ta nejnepříjemnější cesta dne. Přirovnal bych to k cestě, co je na Sněžku, ale o něco horší, vyvyklanější a i lehce kluzká. No… ne uplně příjemná cesta. Konečně jsme viděli místo, kde jsme měli sledovat západ slunce. Byla to vyhlídka, na kterou jsme se nakonec vykašlali, protože jsme měli hodně času. Našli jsme lepší místo a to na šutrech u nějakého vysílače. Dali jsme si tam zbytky jídla, co jsme vůbec měli a slunce už pomalu ale jistě padalo za horizont. Vyšlo nám náhodou, že bylo celkem dobré počasí. slunce hřálo, foukalo jen lehce a ani nebylo oblačno, no prostě hezké počasí. Malá skupinka s Láďou šla tak o půl kilometru dál od nás, na lepší výhled na západ a udělali tam taky hezké fotky. Poté, co slunce bylo za horizontem a nebylo co fotit, vyrazili jsme. Vrátili jsme se zpátky s čelovkama a baterkama po té nehezké cestě zase zpátky a u Bivakovací chaty Pod Smielczem jsme odbočili a šli jsme lesní cestičkou až k Martinově boudě. Po cestě jsme míjeli Brádlerovy boudy, Medvědí boudu a po nějaké té chvíli jsme byli zpátky na Patejdově boudě. Cesta zpátky byla dost zajímavá. Často jsme si jen tak vypli všecha světla a kochali se nádhernou noční oblohou. opravdu byla nádherná ta obloha. Předpokládám, že někteří si cesty uplně neužili, ale zážitek ze západu slunce nad Polskem a Krkonošema je nezapomenutelný.