Dnes ráno jsme se probudili s pocitem, že jsme už skoro na konci expedice Krkonoše 2024, je nám to moc líto, všichni si to vždycky hrozně užijeme a už teď se těšíme na další rok. Po snídani jsme v skoro plném počtu vyrazili na další, krásný celodenní výlet. (pár jedinců+Láďa zůstali na chatě, ale nebojte už jim skoro nic není)

Šli jsme podél Bílého Labe, je tam spoustu menších vodopádu, např. Velký skok, Dlouhý, Balvanový. Ale taky jsme šli okolo Labského vodopádu, je vysoký zhruba 4 m a má sklon 55°.

Vedoucí nás potěšili koláčem na boudě Bílé Labe, mohli jsme si dát borůvkový, švestkový nebo jahodový, moc nám chutnal a posilnil na další výšlapy.

Trmáceli jsme kopec na Luční boudu ze které jde vidět na naší chatu. Leží v první zóně KRNAPu a je JENOM 4 km od Sněžky (nevím proč jsme tam rovnou nešli:) teda asi vím) a už 12 let tam vaří pivo Paroháč. Zde jsme si dali borůvkový koláč č.2 a vyrazili směr Kozí hřbety. Z kozích hřbetů byl nádherný výhled na Špindlerův mlýn a okolí. Dokonce jsme viděli i naší chatu nebo Vysoké kolo.

Poté co jsme si prohlídnuli krásné výhledy, tak jsme začali slézat zpět dolů, směr Špindlerův mlýn. Cesta byla kamenitá a docela kluzká, pár lidí spadlo nebo si udělali něco s kotníkem. Když už jsme byly skoro ve Špindlu, tak náš vedoucí Honza našel zkratku. Tato zkratka nás naváděla nad Špindlem přes starou Bucharovu cestu. Jak už naše vedoucí známe, tak jsme očekávali že „zkratka“ bude dvojnásobek původní cesty, ale tentokrát (a asi poprvé) tato zkratka byla doopravdy zkratkou. Nadešli jsme Špindlerův mlýn a za chvíli se ocitli u Dívčích lávek. Od lávek už jsme jen svižně vyšli kopec na Sedmidolí. Večer byla rajská s knedlíkem, někteří jedinci snědli až 16 knedlíků (nechápu).

Dobrou noc a dobrou chuť.