Jedno letní odpoledne se vedoucí táboru rozhodli udělat nezapomenutelný výlet. Naším cílem byly Růžohorky, horské louky, které jsme chtěli dosáhnout a přenocovat tam. Po dlouhé cestě jsme konečně dorazili do Růžohorky kolem jedné ráno. Byli jsme unavení, ale nadšení, že jsme dosáhli našeho cíle.

Na Růžohorkách jsme si rozložili karimatky a spacáky a usnuli jsme pod hvězdnou oblohou. Byla to magická atmosféra, kterou jsme si užívali po náročném dni. Ráno jsme se však probudily velmi brzy, v půl třetí, abychom mohly vyrazit směrem k vrcholu Sněžky.

Sbalily jsme si nezbytné věci, zapnuly čelovky a vyrazily jsme na cestu. Tma byla stále hluboká, ale naše odhodlání nás hnalo vpřed. Postupovaly jsme stezkou, která vedla strmě vzhůru. Bylo to vyčerpávající , ale naším cílem bylo stihnout východ slunce na vrcholu Sněžky.

Když jsme konečně dorazily na vrchol, byla obloha ještě téměř úplně tmavá. Rozložily jsme se na vrcholu a sledovaly, jak se postupně začíná rozednívat. Nejprve se objevily slabé paprsky světla a pak se začaly měnit barvy nebe. Postupně se rozjasňovala obloha a my jsme mohly sledovat, jak slunce vychází nad horizontem.

Byl to úžasný okamžik, který nás naplnil klidem a úžasem. Viděly jsme, jak se okolní krajina probouzí k životu a jak slunce osvětluje každý detail. Stály jsme tam společně, uvědomujíc si krásu přírody a sílu přírodních jevů.

Celý tento výlet byl nezapomenutelným dobrodružstvím, které nás spojilo s přírodou a přineslo nám neuvěřitelné zážitky.