Nastalo ráno, kdy jsme opět pocítili náš spánkový deficit, z jednoho krásného dne, kdy jsme se vydali na Sněžku. Na drhnutí špíny a hnědých fleků, které se nás stále drží, jsme si už zvykli. Na obtížné vstávání ale stále ještě ne.

Snídaně byla dobrá, prý tam měli i vajíčka, které ovšem nebyly moc vidět. Takže si pár lidí nenabídlo.

Po snídani jsme měli chvíli volnýho času, na který jsme si ale měli připravit 2 fotky za každýho člena v týmu. Pak nám ale řekli, že na to máme čas do konce dne. Pozdě… takže žádná pauza před zmiňovaným celodeňákem.

Kolem 9. hodiny jsme si všichni vzali svačiny, kde se nacházela houska se sekanou, džusík, jablko a tatranka, která se šťastlivcům neroztekla. Vyrážíme tedy na chtěný výlet. Horko samozřejmostí. Hlavně Panu B., který je mimochodem po těch dvou nehodách v pohodě 🙂

Pomalu jsme se blížili na vrchol: Herní krajina pecka. Velké množství kobylek samozřejmostí.

Na vrcholu, jsme měli čas asi půl hodiny na vyfocení pár fotek, tedy na dokončení projektu: 2 fotky na jednoho člena z týmu. (v části první, kde bohužel ale žádná fotka z dneška není kvůli špatnému signálu…)

Poté jsme si všichni nabídli zmrzlinu, která nám udělala velkou radost a zmenšila tím naše utrpení v horku a pauzou nechození. Někdo si dokonce i koupil pití v předraženým automatu, takže se mu tím pauza ještě více zpříjemnila.

Za chvíli jsme už mohli jít zpátky na oběd, na který jsme se všichni více než těšili.

Bohužel budeme muset zbytek článku odložit na později. Kvůli nedostatku času a hlavně kvůli špatnému signálu. Děkujeme za pochopení a omlouváme se za nepříjemnosti.